Hlava

Schizofrenie - příznaky, příznaky a terapie

Schizofrenie - příznaky, příznaky a terapie


We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.

Co je schizofrenie?

Schizofrenie je duševní porucha, která se obvykle vyskytuje v pozdní pubertě nebo v rané dospělosti, ale může vypuknout v každém věku. Asi u 1% lidí se takové duševní onemocnění vyvine během jejich života. Dozvíte se také vše o příznacích, terapiích a příčinách.

Postižení jsou muži i ženy, ale porucha se objevuje dříve u mužů, obvykle v posledních dospívajících nebo na počátku 20. let - na rozdíl od žen, které obvykle mají první světlice ve 20. nebo 30. letech.

Termín „schizofrenie“ popisuje rozštěpenou psychiku, to znamená, že někdo, kdo chce zároveň i jeden a naopak - ne integrovanou ambivalenci. Neformální „každý den jsi schizofrenik?“ je nešťastné, protože popisuje mnohočetné osobnostní nebo psychologické poruchy, u nichž je osobnost roztříštěná jako na hranici.

To však v klinickém slova smyslu nepovažuje poruchu. Nemoc se vyznačuje tím, že osobnost, myšlení, paměť a vnímání nejsou koordinovány.

Utrpení obvykle začíná pre-psychotickou fází zvyšujících se negativních symptomů, jako je sociální stažení, zanedbaná hygiena, neobvyklé chování, výbuchy hněvu a nezájem o školu a profese.

O několik měsíců nebo dokonce let později se psychotická fáze vyvíjí s podvody, halucinacemi, bizarní řečí bez spojení a narušeným chováním.

Jedinci, kteří mají onemocnění v pozdějších letech, jsou nejprve ženy častěji a za druhé mají méně strukturálních mozkových abnormalit nebo kognitivních poruch. Schizofrenie obvykle trvá celý život, nepřetržitě nebo v dávkách.

Lidé, kteří trpí poruchou, často slyší hlasy, které tam nejsou. Někteří jsou přesvědčeni, že jiní čtou své mysli, ovládají, jak si myslí, nebo se proti nim spiknou. Ve svých tělech cítí neviditelné síly „černé magie“. Toto vystavuje ty zasažené extrémním stresem; střídavě stahují nebo divoce reagují.

Příznaky schizofrenie a včasné varovné příznaky

U některých lidí se nemoc objevuje náhle a bez varování. Ale pro většinu to začíná pomalu, s jemnými varovnými signály a postupnou ztrátou funkčnosti - dlouho před začátkem první závažné fáze.

Rodiny často uvádějí, že neudělaly nic, i když si uvědomily, že jejich dítě nebylo schopno jasně myslet nebo že se stáhlo ze sociálních situací. Nepovažovali tyto časné příznaky za vážné duševní onemocnění.

Nejdůležitějším časným znakem je „podivné“ chování, které nemá žádný logický smysl. Pre-psychotická epizoda však často vypukne v pozdní adolescenci a adolescenti bez této poruchy se často chovají neobvyklým a nelogickým způsobem.

Schizofrenici v této rané fázi však vykazují jasný pokles ve srovnání s běžnými potížemi s pubertou při provádění mentálních zkušeností. Už se nemohou vyrovnat s obtížemi v každodenním životě a selhávat ve škole jako v životě. Také trpí velkým zmatkem a neustále ztrácí věci.

Utrpení obvykle vykazují známky deprese, než se rozvine schizofrenie. Vypadají bez emocí a hluboce zoufalí.

Již v rané fázi používá mnoho postižených lidí narkotika k úlevě od psychické bolesti. Někteří to vědomě považují za sebeobsluhu.

V této fázi je pro laiky velmi obtížné rozpoznat počáteční poruchu. Na jedné straně mohou u dospívajících vyvolat podobné mentální stavy různé jiné faktory: milost, sociální vyloučení nebo škodlivá skupina.

Na druhou stranu je obtížné rozlišit příčinu a účinek: drogy a jejich abstinenční příznaky, heroin, stejně jako alkohol, meta-amfetaminy nebo „šňupání“ rozpouštědel někdy vedou k psychotickým symptomům - zejména u dospívajících.

Nestabilní teenageři, kteří se nešťastně zamilují a utopí svůj zármutek, se rychle ocitnou v podmínkách, které kolísají mezi depresí a psychózou.

Kromě toho depresivní fáze naznačují spíše klinickou depresi než schizofrenickou poruchu, a pokud se halucinace nedostanou do popředí, je pro odborníky obtížné oddělit jednu od druhé.

Halucinace

Pacienti vypadají citově otupěle - jako by necítili žádné pocity. Vypadají také jako „ztracení“ - jako lidé bez domova. Nezdá se, že by cítili nějaké štěstí nebo vzrušení. Jejímu jazyku často chybí výraz.

Ale buďte opatrní: traumatizovaní lidé trpí něčím podobným. Patří sem lidé trpící hraničním syndromem, jakož i všechna onemocnění z disociativní formy, posttraumatického stresového syndromu a klinicky depresivní lidé.

Halucinace jsou však charakteristickým znakem. Hraničníci nebo posttraumatizovaní lidé také trpí slyšením hlasů, stejně jako jinými zvuky a viděním věcí, které ve skutečnosti neexistují - míra představivosti schizofreniků se výrazně liší.

Většina pacientů zažívá akustické halucinace - tyto zvuky a tóny, které existují pouze v jejich mozcích, jsou vnímány jako skutečné. Halucinace mohou ovlivnit všech pět smyslů, ale nejběžnější jsou akustické vjemy, po nichž následují vizuální.

Halucinace schizofreniků jsou obvykle pro postižené významné. To je odlišuje například od halucinací, které vznikají z poruch nervového systému, ale nejsou patologické ve smyslu duševní poruchy. Někdo, kdo má například pravidelné pípání, je tím naštvaný, ale ví, že se jedná o halucinace.

Hraničníci také obvykle vědí, kdy halucinace odcházejí, že se jedná o halucinace. Schizofrenici však neslyší pouze hlasy, které často šeptají obscénní věty nebo dávají absolutní příkazy, ale jsou také pevně přesvědčeni, že je to realita v každém smyslu.

Navíc, ti, kdo byli zasaženi, často vyvinou systém spikleneckých fantazií a iracionálních modelů pro racionalizaci těchto hlasů: někteří věří, že je duchové ovládají, a mnozí jsou považováni za „posedlé démony“, kteří vyhnali exorcisty církví trpět schizofrenií. Jiní dokonce věří, že dostali božské rozkazy k plnění úkolů, které zachraňují svět.

Nebezpečí magického myšlení je pro postižené velké. Stává se osudným, když v době krize - a každé vypuknutí schizofrenie je životní krizí - narazí na učení psychosektů a / nebo esoterické spásy, což potvrzují v tomto magickém myšlení.

Schizofrenici si velmi dobře všímají, že jejich vnímání je odděluje od „ostatních“ i od jejich chování - a tím z toho masivně trpí. Magické myšlení pak posiluje, že „normální“ žárlí na své „nadpřirozené schopnosti“. Přitom tito ovlivnili jejich oddělení od reality.

Vyjadřují také nevhodné pocity; například se smějí, když jejich příbuzní truchlí, protože zemřel milovaný.

Sufferers často věří, že ostatní o nich mluví za jejich zády. Nebo mají podezření, že je někdo tajně otrávil. Nebo obviňují ostatní, že jim vnucují myšlenky. Myslí si, že zloději drancují svůj domov doma. Chybějící věci, které sami oběti ztratili, slouží jako „důkaz“.

Paranoidní schizofrenici se vyvíjejí složité i fantastické „teorie“: zpravodajské agentury, vlády, mafie a další konspirační skupiny se na ně zaměřují. Všude trpící rozpoznávají „tajné znaky“, které potvrzují jejich paranoii.

Hlavním znakem nemoci je posedlost náboženstvím a okultismus. Pokud příbuzní naleznou nový a fanatický zájem o mladého člověka, měli by ho pozorně sledovat.

Sociální zanedbávání

Při vypuklé schizofrénii klesá osobní hygiena po strmém svahu. Například postižené osoby se nesprchují, nečesají vlasy a nezajímají se o oblečení. Toto zanedbávání se velmi liší od „nedbalého chování“: nejde o to, že by se někdo po dobu tří dnů nepral, protože se cítí jako „visí kolem“; mnoho schizofreniků voní a vypadá, že už měsíce žijí na ulici.

Sociální vztahy nemocných se rozpadají - schizofrenie ztěžuje utváření úzkých svazků. I pro důvěrníky, kteří vědí o nemoci a jsou citliví na postižené, je stále obtížnější najít přístup.

Postižení se vzdávají sociální aktivity - izolují se od společnosti. Vyhýbají se škole, práci a obecně všemu, co je nutí mluvit s ostatními lidmi.

Poruchy spánku jsou součástí nemoci. Postižení jsou často po několik dní vzhůru, nebo spí po mnoho hodin, aniž by se později cítili zotavení.

Pacienti často ublíží, na jedné straně trpí nehodami způsobenými jejich chováním - narazí do auta, zlomí nohy nebo se zraní v domácnosti, protože jejich zkreslené vnímání reality neumožňuje přizpůsobit chování skutečnosti.

Na druhé straně se aktivně útočí na sebe a stříhají se žiletkami, aby vytlačili „zlé duchy“ ze svých těl. Pokusy spáchat sebevraždu jsou také příznaky.

Příčiny schizofrenie

Rodinná anamnéza schizofreniků je známa již dlouhou dobu. Lidé s blízkými příbuznými, kteří trpí schizofrenií, jsou více ohroženi než lidé bez takových příbuzných.

U dětí se schizofrenickými rodiči se schizofrenie rozvine u 10%. Stejné dvojče má dokonce 40% až 65% šanci na onemocnění. Příbuzní druhého stupně, jako jsou strýci, tety nebo prarodiče, jsou stále ohroženi.

Role také hrají komplikace během těhotenství a porodu: těžká fyzická práce během těhotenství nebo nízká hmotnost novorozence. Účinky mají také viry a infekce u kojenců.

Nové studie naznačují, že děti starých otců jsou vystaveny vyššímu riziku. Jednou hypotézou bylo, že poškozené spermie spouští až 20% veškeré schizofrenie. Statisticky je u 1 ze 121 dětí 29letého otce riziko vzniku schizofrenie, ale u 1 ze 47 u 54 let.

Některé situace však zvyšují riziko schizofrenie: stresující životní události jsou považovány za nejdůležitější sociální spouštěč nemoci - od ztráty zaměstnání po rozvod k zneužívání.

Zneužívání drog je také podezřelé z propagace schizofrenie: konopí, stejně jako kokain, LSD a amfetaminy.

Spouštěče sociálního prostředí jsou téměř vždy spojeny s nástupem nemoci - ale nejsou jedinou příčinou. Mnoho lidí zažívá stejné nebo horší krize, aniž by onemocnělo - biologická dispozice má zásadní význam.

Různé typy schizofrenie

Schizofrenie je rozdělena do pěti typů: paranoid, dezorganizovaný, katatonické, nerozlišené a zbytkové. Diagnóza je založena na charakteristikách, na které se zaměřují postižené osoby. Tyto příznaky se mohou měnit s postupem onemocnění a poté se mění diagnóza.

paranoidní schizofrenie je nejčastější forma a laici ji často přirovnávají k nemocem obecně. Postižení trpí nadměrně halucinacemi, spiknutím a pronásledováním. Slyší hlasy, myslí si, že jsou prokleti, a drží se hrůzného světa, ve kterém jsou obklopeni neviditelnými nepřáteli.

Paranoidy mohou obvykle fungovat lépe než ostatní schizofrenici. Vaše myšlení a chování je méně zmatené. Například v méně psychotických fázích můžete jasně mluvit s „normály“ o „Bohu a světě“.

"Normálci" se diví jen v určitém bodě rozhovoru, například proč by Angela Merkelová a BND měli být zodpovědní za to, že je narušen zámek na poštovní schránce postižených.

U paranoidních schizofreniků se však tyto „tišší“ fáze střídají s epizodami, ve kterých se psychózy projevují. Ti, kteří byli zasaženi, pak řevem na veřejnosti například vyhnali „neviditelné síly“, které „hnízdí ve svých tělech“.

Dělají obskurní pohyby a obscénní gesta, aby „bojovali s duchy“, občas škubli pažemi, odtrhli šaty nebo se poškrábali sami a zvraceli.

Někteří trpící také racionalizují toto psychotické chování, nazývají se akčními umělci a mísí své konstrukce se vzpomínkami a citáty ze skutečného vnějšího světa.

Toto chování připomíná politické sekty nebo klasické konspirační teorie. Lidé, kteří nedůvěřují každému a každému, stejně jako obviňují určité skupiny za práci se skrytými strachy, často trpí úzkostnými poruchami - ale většina z nich není schizofrenická. Analýza konspiračního myšlení možná nabízí přístupy k pochopení utrpení.

Na rozdíl od jiných typů mohou paranoidy obvykle organizovat svůj jazyk. Na druhé straně sdílejí s ostatními oběťmi hněv, zmatek a extrémní strach. Paranoia se může dokonce proměnit v násilí - vůči věcem a lidem.

Dominantní příznaky dezorganizovaná schizofrenie krouží kolem dezorganizace. Nemohou ovládat své chování, jazyk a myšlení. To, co říkají, nedává smysl, ani pro ně, a jejich myšlení nenaměřuje pozornost.

Postižení nemohou organizovat nejjednodušší každodenní věci. Běžná jsou skrytá gesta a překvapivé chování. Na druhé straně halucinace jsou méně strašidelné než paranoidy.

Dezorganizace se vyvíjí postupně a v dřívějším věku než příznaky jiných trpících. Je pro ně obtížné se umýt a obléknout; nerozumí tomu, proč by se měli starat o osobní hygienu.

Prognóza této formy onemocnění je bohužel obtížná: symptomy začínají u dospívajících a pomalu rostou; V menším rozsahu však mnoho „běžných“ adolescentů projevuje toto chování - z odporu nebo proto, že nevědí, kde jsou v životě.

katatonická schizofrenie indikuje motorické poruchy. Dotčené osoby omezují své fyzické činy do té míry, že se dobrovolné pohyby náhle zastaví. Nebo se jejich pohyby zvyšují, aniž by lidé, kterých se to týká, byli schopni stanovit libovolnou hranici. Například se při rozhovoru veslařují rukama nebo trhají hlavou k jedné straně.

Nedobrovolně napodobují výrazy obličeje a chování druhých a opakují slova, která ostatní říkají.

Tito lidé se buď zdají být jasně vyrušeni ostatním, nebo jako provokatéři, kteří si dělají legraci ze svých lidí. Pokud sociální prostředí zjistí, že s dotyčnou osobou něco není v pořádku, riziko nesprávné diagnózy je stále vysoké: Katatonické chování také ukazuje klinicky depresivní a bipolární lidi - zřídka se vyskytuje také u onemocnění centrálního nervového systému, například u Parkinsonovy choroby . Náhlé pohyby a napodobování výrazů obličeje, gest a slov jiných lidí také ukazují na Touretteův syndrom.

Nediferencovaná schizofrenie je diagnóza, pokud postižené projevují různé příznaky, ale neodpovídají jasně jednomu ze čtyř definovaných typů. Vyskytují se halucinace, porucha řeči a motorické poruchy.

Symptomy se mohou změnit: Postižení lidé se chvíli chovají jako paranoidy, pak spíše jako dezorganovaní a pak jako katatoničtí.

Reziduální schizofrenie nastává, když aktivní příznaky zmizí. Například postižené osoby již nemají halucinace. Pasivní příznaky však přetrvávají, například emocionální lhostejnost nebo nedostatek cílených zájmů, a teď se aktivní symptomy znovu objevují v mírné formě. Tato mírná forma nemoci může trvat celý život nebo úplně zmizet.

Zneužití diagnózy

Sotva existuje psychologická porucha, kterou lze politicky využívat jako schizofrenie, zejména v paranoidní formě.

Například politický kritik, který je sledován tajnými službami a který vláda používá skryté prostředky k tomu, aby vytvořil peklo života, není schizofrenický. Naopak, když zneužívání zveřejňuje, ukazuje skutečnosti. I když má podezření, že vláda řídí jeho internet, odposlouchává jeho byt nebo že do něj pronikají pracovníci tajné služby, existuje důvod k podezření.

„Vydání“ ho teď jako nemocného je osvědčeným způsobem, jak zmrazit opozici. Útoky státu se pak jeví jako bludy bez skutečného základu ve skutečnosti.

Rituální praktici tzv. Primitivních národů také považovali evropské koloniální mistry za duševně nemocné a šamani byli považováni za schizofreniky. V důsledku toho byli lidé, kteří vážně radili s těmito učiteli duchovní, mentálně retardováni a následovali šílence.

Šaman prochází fázemi své kariéry, jehož chování připomíná paranoidní schizofrenici, slyší hlasy, vidí „duchové“, vykonávají extrémní gesta a pohybují se v „jiném světě“, než je obvyklé.

Jejich úkolem však je poskytnout duchovní podporu své komunitě - od medicíny po lov, správné postavení v táboře, předpovědi počasí a vše, co Západ nazývá pastorační péčí.

Budou uznáni jako učitelé, pouze pokud projeví úspěch v sociálních otázkách. Po bolestivé fázi podráždění se také záměrně dostanou do mimořádných psychologických stavů - na rozdíl od schizofreniků.

Paul Watzlawick zmiňuje rodinnou cenzuru jako základ domnělého schizofrenického chování. Když rodiče odmítnou dítě kvůli tomu, jak se dítě vidí, nakonec nakonec nedůvěřuje vlastním smyslům.

Dítě se stává nejistým a rodiče ho nyní stále více tlačí, aby přemýšleli „správně“. Pokud však dítě zachovává své „podivné názory“, rodiče ho označují za šíleného.

Pro dítě jsou rodiče životně důležité, takže nyní hledá domněle skryté kontexty významu, které se ostatním zjevně zdají být jasné, ale nikoli samo o sobě - ​​hledání takových neexistujících řádů se stává čím dál krutější, čím více rodiče odolávají, tím více Právo na uznání vlastního vnímání dítěte.

Pokud neznáte toto sociální pozadí chování, ale vidíte pouze postiženou osobu, můžete chybně stanovit diagnózu.

Schizofrenie u mužů a žen

Porucha je přibližně stejná u mužů i žen, ale pohlaví se liší ve věku nástupu nemoci. Muži se obvykle vyvinou onemocnění mezi 15 a 20 lety, ženy mezi 20 a 25 lety.

U mužů se však onemocnění nejen rozvine dříve, ale jejich příznaky jsou horší. Je to pravděpodobně proto, že ženský hormon estrogen chrání ženy před některými aspekty poruchy.

Kromě toho se věk prvního ohniska, průběh nemoci, klinické příznaky a účinek léčby lidí se schizofrenií liší u mužů než u žen. U žen dochází k prvnímu psychotickému vzestupu, zejména pokud je hladina estrogenu nízká, například během menstruace a menopauzy. K příznakům však může dojít i během těhotenství, kdy vaše tělo produkuje hodně estrogenu.

Muži jsou obvykle postiženi nemocí dříve, mají horší průběh, méně afektivní příznaky, častější komplikace matky a menší rodinné dispozice.

Postižené ženy vykazují více strachu, nelogického myšlení, nepřiměřených afektů a bizarního chování než muži, tj. Afektivnější příznaky. Na druhé straně je antisociální chování běžnější u postižených mužů než u žen.

Muži často chodí pouze na kliniku a často se berou vážně, pouze pokud vykazují závažné příznaky. Tento rozdíl v klinické péči ukazuje stigma mužů, kteří hledají pomoc.

Společenský tlak na muže, aby byli „silní“, jim může ztěžovat hledání pomoci.

Ženy jsou obecně úspěšnější v pěstování blízkých přátelství, takže se mohou spolehnout na síť podpory. Mnoho mužů nemá schopnost navodit důvěrná přátelství, a proto jim chybí podpora.

Obecně je snazší řešit nástup nemoci u žen trpících touto chorobou než u mužů.

Sebevražedné riziko

Postižení lidé obvykle umírají dříve než lidé bez této choroby. 40% z nich také zemře na nepřirozenou smrt - zejména na sebevraždu. U schizofreniků je riziko spáchání sebevraždy 4,9%. Uznávání rizikových osob je pro klinickou léčbu zásadní, ale i přes veškeré úsilí nejisté.

Ve srovnání s pokusem o sebevraždu u lidí bez diagnózy jsou pokusy o sebevraždu postižených velmi závažné a vyžadují lékařské ošetření. „Pokusy o sebevraždu“, jako je křik o pomoc nebo vydírání, se u schizofreniků téměř nevyskytují. Naléhavost na spáchání sebevraždy je obecně velká a zvolené metody jsou s větší pravděpodobností fatální než běžná populace.

Typickým kandidátem na sebevraždu mezi schizofreniky jsou mladí, bílí a nesezdaní, může stále dobře fungovat v každodenním životě, má post-psychotickou depresi a historii zneužívání návykových látek a několikrát se pokusil dostat ze života.

Největším nebezpečím sebevraždy tedy není akutní psychóza, ale když dotyčná osoba znovu relativně jasně přemýšlí.

Největší riziko představují sociální důsledky nemoci, nikoli samotné příznaky: beznaděj, sociální izolace, epizoda nemoci po stabilní fázi, nedostatek podpory, rodinný stres, profesní a psychická nestabilita.

Vazba mezi zneužíváním návykových látek a sebevraždou u schizofreniků je však nejasná a neexistují téměř žádné platné studie. Jedna studie například ukázala souvislost mezi nedovoleným zneužíváním drog, poruchou a sebevraždou, ale žádnou souvislost s alkoholismem. Na otázku, zda to bylo kuře nebo vejce jako první, lze jen stěží odpovědět. Je zneužívání drog reakcí na utrpení, jako je sebevražda?

V každém případě zneužívání alkoholu a návykových látek zhoršuje situaci postižených: násilí, agresivita, bezdomovectví jsou často jen důsledkem zneužívání návykových látek, psychiatrické příznaky se v důsledku zneužívání návykových látek zhoršují, drogy podporují komorbidity, jako jsou deprese a úzkostné poruchy, a postižené také vklouznou do zločinu .

Vyšší IQ a úroveň vzdělání zvyšuje riziko sebevraždy mezi postiženými. Pravděpodobně více informují postiženého o skutečnosti, že jejich nemoc je omezí na celý život. Silnější sebevědomí, realistické hodnocení nemoci a potřeba léčby musí vést ke zvýšenému riziku sebevraždy. To platí zejména tehdy, když sebereflexe vede k beznadějnosti.

Konopí a schizofrenie

Cannabis obsahuje látku tetrahydrokanabinol (THC). THC migruje přes krevní oběh do mozku a má psychoaktivní účinek: spotřebitelé se cítí uvolněně, cítí nutkání mluvit, jejich vnímání prostoru a času je zmatené, jsou utlumeni a jejich schopnost soustředit se a vzpomenout se snižuje. U některých vede spotřeba k rozptýleným obavám a dokonce k paranoii.

Bylo prokázáno, že pravidelné užívání konopí zvyšuje riziko rozvoje schizofrenie.

Schizofrenie a kultura

Studie ukazují, že počet postižených v různých kulturách je podobný. První dávka v mladém věku se shoduje.

Někteří vědci mají podezření, že nemoc pramení z lidské schopnosti komunikovat se symboly. Je tedy spojena s lidskou zvláštností používání jazyka jako narušení. I když samotná nemoc existuje v mnoha kulturách, způsob jejího řešení se značně liší.

Základní vlastnosti paranoidní formy, konkrétně halucinace a myšlenka, že jsou vlastněny neviditelnými silami, znamenají ztrátu schopnosti přizpůsobit symboly sociálnímu prostředí a rozvíjet je v komunikaci s ostatními lidmi.

Tato nemoc je obecně závažnější v rozvinutých zemích než v tradičních společnostech. Tradiční společnosti interpretují duševní poruchy jako činy nadpřirozených schopností, a proto nejsou postižené považovány za nemocné jedince. Pro ně to má pozitivní vedlejší účinek, že netrpí sociální stigmatem, jako jsou postižení v průmyslových zemích - a pro závažnost onemocnění je rozhodující sociální izolace.

V tradičních společnostech jsou nemocní pevně začleněni do svých rodin, a proto mají zdroj ke stabilizaci. Kromě toho nedostatek specializovaných pracovních míst usnadňuje postiženým najít cestu zpět do komunity po psychotické podpoře.

Chování, která jsou v západním světě považována za příznaky, charakterizují duchovní vytržení v tradičních společnostech. Člověk, který prohlašuje, že je bůh na zemi, by byl pravděpodobně na Západě schizofrenický, ale v Indii byl považován za lidskou inkarnaci hinduistického boha.

Lidé, kteří zažili psychózu, jsou často považováni za duchovní média v tradičních společnostech a šamani, kteří slouží jako prostředníci mezi přírodním a duchovním světem, jsou vysoce považováni za své zkušenosti v „nadpřirozeném světě“. Komunikace s předky a duchy není halucinace, ale součást kulturního dědictví.

Duševní stavy, které se podobají dočasným psychózám, přinášejí tradiční kultury prostřednictvím bubnování, zpívání, modlitby, půstu a meditace. V Jižní Americe domorodí lidé používají halucinogeny jako Ayahuasca a zvou zvířecí duchy jako jaguar, aby se dostali do jejich duší. V tomto stavu vykonávají léčivé rituály pro členy své komunity.

Avšak lidé trpící symptomy diagnostikovanými jako schizofrenní porucha na Západě nejsou považováni za šamany ani v domorodých kulturách. Šaman je spíše někdo, kdo takové podmínky zažil a zvládl. Na rozdíl od schizofreniků dokáže jasně rozlišovat mezi hmotným světem a „neviditelným světem“. Není nemocný, ale terapeut jeho společnosti.

Američané vědí o "duchové chorobě". Popisují příznaky slabosti, emocionální chlad, strach, halucinace, zmatek a ztrátu chuti k jídlu. Dotčenými mohou být schizofrenici. Na tomto kulturním pozadí jsou považováni za oběti zlých duchů.

Pacienti v průmyslových zemích se v průběhu nemoci liší od pacientů v tradičních společnostech. Na Západě je podmínkou obvykle chronický stav a nikoli náhlé nástupy příznaků. V tradičních společnostech jsou běžné krátkodobé psychotické reakce.

Tyto psychotické reakce charakterizují paranoii a halucinace doprovázené intenzivním strachem z následování čarodějnic a čarodějů. Na rozdíl od klasické schizofrenie, s fázemi nedostatku pocitů a ústupu od reality, se psychotické reakce v tradičních kulturách projevují vzrušením, zmatkem a extrémními pocity.

Studie o tom, zda tyto psychotické podmínky přímo odpovídají, stále čekají. V každém případě se ukazuje, že způsob, jakým společnost řeší příznaky, významně ovlivňuje průběh nemoci.

Emocionální chlad a sociální stažení postižených nemusí být „biologickým“ příznakem, ale reakcí na sociální stigma, že jsou blázni.

V tradičních společnostech, kde tyto „blázny“ mají své místo „práce duchů“, by bylo pro postižené jednodušší žít s těmito příznaky.

Léčba schizofrenie

Schizofrenie je chronické onemocnění, které ovlivňuje všechny aspekty života postižených. Jejich léčba proto vyžaduje lékařské, psychologické a psychosociální metody současně.

K léčbě schizofreniků je zapotřebí interdisciplinární tým: psychofarmakista, terapeut, sociální práce, zdravotní sestra, trenér jazyků a manažer případu. Roli hrají také kliničtí lékárníci a internisté.

Léky jsou nezbytné. Protože léky na symptomy mohou mít vážné vedlejší účinky, někteří lidé je odmítají.

Antipsychotische Medikamente sind die meist verwendeten Drogen, um Schizophrenie zu behandeln. Sie beeinflussen die Botenstoffe Dopamin und Serotonin.

In einer Gesprächstherapie arbeiten die Betroffenen mit einem Therapeuten, um mehr über die Gedanken, Gefühle und das Verhalten zu lernen, die mit ihrem Zustand verbunden sind.

Psychosoziale Behandlungen sollten auf die individuellen Bedürfnisse abgestimmt sein. Es geht darum, mit der Störung zu leben und trotz der Krankheit das Leben zu genießen, aber auch um sehr praktische Organisation des Alltags.

Wer nach einem psychotischen Schub in die Klinik kommt, hat oft seine Wohnung verloren, keine Arbeit, muss sich ein soziales Leben erst wieder aufbauen, den Sinn im Leben finden, Partnerschaften aufbauen, Freundschaften aufrechterhalten und seine Karriere starten. Ihr professioneller Helfer darf dabei nicht als Kontrolleur erscheinen, sondern sollte zu den Betroffenen eine Beziehung pflegen, die auf Vertrauen und Optimismus basiert.

In der psychosozialen Behandlung lassen sich die sozialen Fähigkeiten trainieren, aber auch Arbeitsförderung und Familientherapie gehören dazu.

In individuellen Therapien trifft sich der Patient regelmäßig mit seinem Therapeuten und bespricht aktuelle Gedanken, Probleme, Gefühle und Beziehungen. Die Betroffenen lernen dabei mehr über ihre Krankheit wie sich selbst und können so besser mit ihren spezifischen Problemen im täglichen Leben umgehen. Die regelmäßigen Treffen sind wichtig, damit die Betroffenen besser unterschieden, was wirklich und unwirklich ist und trainieren, sich auf die Realität zu konzentrieren.

Rollenspiele gehören zur Therapie dazu. Betroffene spielen soziale Interaktionen durch, während der Therapeut sie leitet und ihnen positives Feedback gibt.

Schizophrene lernen so zum Beispiel Smalltalk. Die Symptome werden nämlich umso schlimmer, je mehr sich die Betroffenen selbst isolieren, und da Schizophrene besondere Probleme haben, ihre inneren Symbolwelten auf die soziale Umwelt abzustimmen, hilft ihnen Smalltalk, ihre Symbolwelten zusammen mit anderen zu entwickeln.

Die Familie sollte sich, so weit möglich, an der psychosozialen Behandlung beteiligen. Die Aufklärung über die Krankheit in betroffenen Familien lindert sowohl den sozialen Stress innerhalb der Familie wie es Angehörigen hilft, die Erkrankten zu unterstützen. Zur praktischen Lebenshilfe gehört Geldmanagement und Jobtraining. (Somayeh Khlaeseh Ranjbar, übersetzt von Dr. Utz Anhalt)

Informace autora a zdroje

Tento text odpovídá požadavkům lékařské literatury, lékařským směrnicím a současným studiím a byl zkontrolován lékaři.

Dr. phil. Utz Anhalt, Barbara Schindewolf-Lensch

Swell:

  • SANE Australia: Cannabis & psychosis (Abruf: 19.08.2019), sane.org
  • Berufsverbände und Fachgesellschaften für Psychiatrie, Kinder- und Jugendpsychiatrie, Psychotherapie, Psychosomatik, Nervenheilkunde und Neurologie aus Deutschland und der Schweiz: Was ist Schizophrenie / eine schizophrene Psychose? (Abruf: 19.08.2019), neurologen-und-psychiater-im-netz.org
  • Institut für Qualität und Wirtschaftlichkeit im Gesundheitswesen (IQWiG): Schizophrenie (Abruf: 19.08.2019), gesundheitsinformation.de
  • Deutsche Gesellschaft für Psychiatrie und Psychotherapie, Psychosomatik und Nervenheilkunde e.V. (DGPPN): S3 Leitlinie Schizophrenie, Stand: März 2019, Leitlinien-Detailansicht
  • Robert Koch-Institut (RKI): Gesundheitsberichterstattung des Bundes Heft 50: Schizophrenie, Stand: Juni 2010, rki.de
  • Schneider, Frank: Facharztwissen Psychiatrie, Psychosomatik und Psychotherapie, Springer, 2. Auflage, 2017
  • National Institute of Mental Health: Schizophrenia (Abruf: 19.08.2019), nimh.nih.gov
  • Mayo Clinic: Schizophrenia (Abruf: 19.08.2019), mayoclinic.org

ICD-Codes für diese Krankheit:F20, F21ICD-Codes sind international gültige Verschlüsselungen für medizinische Diagnosen. Ocitnete se např. v lékařských dopisech nebo na osvědčeních o zdravotním postižení.


Video: 17. DÍL: LÉČBA PROUDEM (Smět 2022).